Blog zaměřený na Twilight Sagu a VD knižní i filmovou podobu.

Admins:

Ajwy a Claire


8. Kapitola - Duch (2.část)

10. září 2009 v 11:15 | ajwy |  Půlnoční Slunce (Midnight Sun) - kniha online
"Edmund. Ach příliš … blízko …"
Edmund?
Ha! Nakonec se jí nezdálo o mně, uvědomil jsem si ponuře. Odpor se znovu vrátil. Snila o fiktivních postavách. Jak jsem byl jenom domýšlivý.
Vrátil jsem knihu a odkradl se zpět do stínů stromů, kam jsem patřil.
Hodiny utíkaly a já jsem bezradně sledoval, jak slunce klesá a jak se stíny plazí po trávníku rovnou k ní. Chtěl jsem je zastavit, ale byly nevyhnutelné. Když na ní nesvítilo sluníčko, její kůže vpadala opět příliš bledě, jako kdyby byla duch. Její vlasy byly opět tmavé, proti tváři působily téměř černě.
Bylo to strašidelné, jako kdyby se Alicina vize stávala skutečnou. Bellyn pravidelný, silný tep byl mojí útěchou, byl to zvuk, díky kterému tahle chvíle nevypadala jako noční můra.
Ulevilo se mi, když její otec přišel domů. Něco jsem od něj slyšel, když přicházel domů. Jakási zlost, něco pravděpodobně z práce.
Očekávání smíšené s hladem, pravděpodobně se těšil na večeři. Ale jeho myšlenky byly tak tiché, že jsem si nemohl být jistý, jestli mám pravdu, zachytil jsem jich jen část.
Přemýšlel jsem nad tím, jak b asi zněla její máma, co za genetickou kombinaci Bella měla, když je teď tak jedinečná.
Bella se probudila a rychle se posadila, když slyšela otcovo auto n příjezdové cestě. Začala se kolem sebe rozhlížet, zmatená náhlou tmou. Na krátkou chvíli se její oči zastavily na stínu, v kterém jsem se ukrýval, ale rychle se odvrátila.
"Charlie?" tiše se zeptala, pohledem stále sledovala stromy, které obklopovaly dvůr.
Bouchly dveře Charlieho auta a Bella se otočila za zvukem. Rychle se postavila, posbírala svoje věci a ještě jednou se podívala mezi stromy.
Přesunul jsem se ke stromu, který byl nejblíže kuchyňskému oknu a naslouchal jsem jejich večeru. Bylo zajímavé porovnat Charlieho slova s jeho myšlenkami. Jeho láska a starost o svoji jedinou dceru byla ohromná, ale jeho slova byla strohá a nenucená. Většinou byly ukryty v přátelském tichu.
Slyšel jsem je, jak mluví o jejich plánech jít zítra večer do Port Angeles, a když jsem je tak poslouchal, tak jsem přepracovával svůj program. Jasper nevaroval Petra a Charlottu, aby nelovili v Port Angeles. I když nedávno jedli, a pravděpodobně neměli v úmyslu jít lovit v blízkosti našeho domu, přesto na ni budu dávat pozor. Jen pro případ. Přeci jen tu byli i jiný z našeho druhu. A také další lidská nebezpečí, kterých jsem si předtím nevšímal.
Slyšel jsem její starost o otce, že si bude muset připravit večeři sám. Pousmál jsem se nad dalším důkazem mojí teorie, ano, byla to ošetřovatelka.
Odešel jsem s vědomím, že se vrátím, až bude spát.
Neporuším její soukromí, tak jak by to udělal nějaký slídil. Byl jsem tu pro její ochranu, ne abych ji sledoval tak, jak by to určitě udělal Mike Newton, i když nebyl dost svižný na to, aby se pohyboval v korunách stromů tak jako já. Nebudu s ní zacházet takto necitlivě.
Když jsem se vrátil, můj dům byl prázdný, což bylo jen dobře. Nechyběly mi ty zmatené nebo pohrdavé myšlenky, které zpochybňovaly moje duševní zdraví. Emmett mi nechal na zábradlí přilepený vzkaz.
"Fotbal na Rainier field - no tak! Prosím!"
Našel jsem pero a pod jeho vzkaz jsem napsal slovíčko, Promiň. Týmy byly i byly i beze mě dost vyrovnané.
Šel jsem na jeden ze svých nejkratších lovů, spokojil jsem se s menšími zvířaty, které sice nebyly tak dobré, ale stačily na žízeň. Potom jsem se převlékl do čistých šatů a vrátil se zpět do Forks.
Bella dnes nespala moc dobře. Byla zamotaná do přikrývky, tvář měla znepokojenou a potom smutnou. Přemýšlel jsem, jaká noční můra ji straší. A potom jsem si uvědomil, že to vlastně ani nechci vědět.
Když začala mluvit ze spaní, většinou to byly nepěkné výrazy na adresu Forks. Jen jednou když vydechla slova, "Vrať se." A natáhla ruce, němá prosba, dostal jsem šanci doufat, že se jí zdá o mně.
Další školní den, poslední, kdy mě slunce drželo jako svého vězně, byl téměř stejný, jako den předtím. Bella se zdála ještě smutnější než včera a já jsem přemýšlel, jestli b zrušila plány, protože neměla dobrou náladu.
Ale protože to byla Bella, pravděpodobně upřednostní radost kamarádek, než svojí vlastní.
Dnes měla na sobě tmavomodrou blůzu, její barva jí perfektně seděla k pokožce a vypadala jako smetana.
Škola skončila a Jesika souhlasila, že vyzvedne ostatní děvčata, Angela jela také, za což jsem byl vděčný.
Šel jsem domů, abych si vzal auto. Když jsem zjistil, že Petr a Charlotta jsou zde, rozhodl jsem se, že děvčatům dám hodinku náskok. Nikdy bych nemohl jet rovnou za nimi, povolenou rychlostí, hrozná představa.
Přešel jsem přes jídelnu, matně jsem přikývl na Emmettův a Esmin pozdrav, když jsem je míjel a sedl si za klavír.
"Aha, je zpět." Rosalie samozřejmě.
by být více znepokojená. Ten příběh lásky, který si pro mě představovala se každou chvíli, více a více řítil do záhuby.
"Užij si dnešek v Port Angeles." Vesele poznamenala Alice. "Dej mi vědět, až budu moc mluvit s Bellou."
"Jsi patetický. Nedokážu uvěřit tomu, že jsi zmeškal hru jenom proto, abys mohl sledovat, jak spí." Postěžoval si Emmett.
Jasper mi nevěnoval pozornost, i když jsem píseň zahrál bouřlivěji, než jsem chtěl. Byla to stará píseň, s důvěrně známým tématem: netrpělivost. Jasper se rozloučil se svými přáteli, kteří si mě zvědav měřili.
"Takové divné stvoření se z něj stalo." Pomyslela si Charlotta, blonďatá, vysoká asi jako Alice. "A to byl tak normální příjemný, když jsme se naposledy potkali."
Petrovi myšlenky byly stejné jako Charlottiny, jako vždy.
"To bude těmi zvířaty. Nakonec se z toho nedostatku lidské krve zblázní."
Usoudil. Jeho vlasy byly také světlé, stejně jako Charlottiny a téměř stejně dlouhé. Byli si velmi podobní, pokud nepočítáme výšku, byl stejně vysoký jako Jasper, ve vzhledu i myšlenkách. Velmi dobře sehraná dvojice, vždycky jsem si to myslel.
Každý kromě Esme o mě po chvíli přestal přemýšlet, a já jsem hrál víc tlumeně, abych na sebe přitahoval pozornost.
Dál už jsem nevnímal, nechal jsem hudbu, aby mě rozptýlila. Bylo velmi těžké dostat ji z očí a mysli. K jejich rozhovoru jsem se vrátil až když se Petr a Charlotta loučili.
"Jestli znovu uvidíte Mariu," řekl ostražitě Jasper, "vyřiďte, že jí přeji jen to nejlepší."
Maria byla upírka, která stvořila Jaspera i Petra, Jaspera v polovině devatenáctého století, Petra o něco dříve. Jaspera vyhledala jenom jednou, když jsme bydleli v Calgary. Byla to dost rušná návštěva, museli jsme se okamžitě přestěhovat. Jasper ji slušně požádal, aby se nám v budoucnu vyhýbala.
"Nemyslím, že ji brzy uvidím," řekl Petr se smíchem. Maria byla určitě nebezpečná a mezi ním a Petrem nebylo moc náklonnosti. Petr byl vlastně hybnou silou Jasperova odchodu. Jasper byl vždycky Mariin oblíbenec, to že ho chtěla jednou zabít, považovala za naprostou bezvýznamnost. "Ale jestli ji uvidím, vyřídím jí to."
Potom si podali ruce na znamení odchodu. Ke své nelibosti jsem musel nechat hry a rychle jsem se postavil.
"Charlotto, Petře," řekl jsem a přikývl.
"Bylo milé tě znovu vidět, Edwarde," řekla Charlotta pochybovačně. Petr jen mírně pokýval rukou.
"Blázen," pomyslel si Emmett.
"Idiot." Pomyslela si Rosalie ve stejném momentě.
"Chudáček." Esme.
A Alice, plísnícím tónem. "Jdou přímo do Seatlu, nebudou v blízkosti Port Angeles." A jako důkaz mi ukázala svoji vizi.
Předstíral jsem, že jsem to neslyšel. Moje výmluvy byly už tak chatrné.
V autě jsem se víc uvolnil, to hluboké předení motoru, které mi Rosalie pomohla oživit, ještě minulý rok, když měla lepší náladu, bylo uklidňující. Byla útěcha být v pohybu, vědět, že s každým dalším kilometrem jsem byl blíž k Belle.
 

9 lidí ohodnotilo tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama